Poskytování nápojů na pracovištích (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

Nápoje
Zaměstnanci mají podle platných právních předpisů, zejména § 101 a § 102 zákoníku práce, nárok na to, aby pracovali v takových pracovních podmínkách, které nebudou mít nepříznivý vliv na jejich zdraví. Součástí těchto vhodných pracovních podmínek je i zajištění vhodného pitného režimu zaměstnanců na pracovištích, protože nedostatek vody v organizmu působí problémy, které vedou k celkovému poklesu duševní i fyzické výkonnosti organizmu. Povinnost zajistit dodávky pitné vody na pracoviště je upravena v § 28 citovaného nařízení vlády (č. 523/2002 Sb). Tato povinnost slouží jednak k zajištění potřeby zaměstnanců na pitný režim, jednak pro jejich osobní hygienu, ale zejména pro vytvoření podmínek pro poskytování první pomoci. Tato povinnost musí být zaměstnavatelem splněna vždy, tedy i v případě, kdy jsou poskytovány ochranné nápoje. Význam této povinnosti je zdůrazněn při provozování činností epidemiologicky závažných, kde např. platí, že pro mytí rukou po použití WC musí být zajištěna tekoucí pitná voda (vyhláška č. 137/2004 Sb., o stravovacích službách a hygienických zásadách při činnostech epidemiologicky závažných). Pro běžná pracoviště není definován způsob a kvalita poskytování vody na pracovištích, ale vždy se musí jednat o vodu pitnou. Se zajišťováním pitné vody na pracovišti bývá spojena řada problémů. U balených vod je vhodné dát přednost vodám syceným (oxid uhličitý působí jako konzervační a stabilizující látka). U nesycených balených vod lze mít výhrady, protože jsou často skladovány a distribuovány nevhodným způsobem. Zákoník práce ani nařízení vlády neřeší množství dodávané pitné vody nebo způsob její distribuce na pracovištích. Předpokládá se, že na jednoho zaměstnance a jednu směnu v trvání 8 hodin je nutné počítat minimálně s jedním litrem pitné vody pro osobní potřebu zaměstnance. V dalších případech, a to i na zajištění příslušné osobní hygieny, eventuálně na poskytování první pomoci není jednoduché stanovit odpovídající množství vody. Doporučuje se individuální stanovení tohoto limitu. Je zřejmé, že povinnost zaměstnavatele vybavit pracoviště pitnou vodou je na stejné úrovni s ostatními zákonnými povinnostmi zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Ochranné nápoje
Zaměstnanci mají podle § 104 odst. 3 zákoníku práce nárok i na ochranné nápoje. Při definování a objektivizování výskytu škodliviny, která působí na zdraví člověka, během výkonu jeho práce, má zaměstnavatel povinnost nejprve zamezit vzniku a šíření škodliviny, např. technickými opatřeními, dále omezit vliv škodliviny na zdraví svých zaměstnanců. Jestliže žádným z těchto postupů se nedosáhne snížení expozice příslušné škodliviny pak je nutné přijetí individuálních ochranných opatření. Zaměstnavatelé jsou povinni přijímat zásadně jako jedno z prvních opatření proti nepříznivým účinkům tepelné zátěže technická opatření, jejichž cílem je nadměrnou tepelnou zátěž omezit, například větráním, snížením intenzity sálání zdroje tepla, zřízením clon proti sálání tepla, stíněním proti slunečnímu sálání, instalací chladicích panelů v blízkosti sálajících ploch anebo ochla-zováním samotných zaměstnanců pomocí vzduchových sprch či za stanovených podmínek rozprašováním jemných kapiček vody. Kromě technických opatření zaměstnavatelé využívají organizační a „jiná opatření“. Jde například o stanovení vhod-né organizace práce a rozvržení pracovní doby a doby odpočinku. Proti nadměrné zátěži teplem lze jako další možná opatření využít občasný pobyt v relativně chladném prostředí. Jestliže není možné dosáhnout uspokojivého snížení expozice zaměstnanců „tepelnou zátěží“ musí zaměstnavatel zajistit ochranu zdraví svých zaměstnanců na individuální úrovni. Jedná se především o poskytování ochranných nápojů (teplých nebo iontových), včetně eliminace osob se zjištěnými změnami zdravotního stavu, které by se mohly vlivem výkonu práce v nepříznivých pracovních podmínkách dále zhoršit.
Při rozhodování o přijetí vhodných a účinných opatření k ochraně zdraví zaměstnanců na pracovišti musí zaměstnavatel vždy respektovat několik standardních kroků:
1. definovat škodliviny (tepelné zátěže, fyzické zátěže, psychické zátěže),
2. stanovit expozice příslušné škodlivině (definování charakteristické směny, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům),
3. objektivizovat škodliviny (měření stanovení výchozích tabelárních hodnot, opatření potřebných podkladů),
4. rozhodnout o zařazení práce do odpovídající kategorie a o přijetí souvisejících příslušných opatření, které budou jednak směřovat k omezení rizika a není-li to možné k individuální ochraně zdraví zaměstnanců,
5. stanovit jednotlivé kroky a opatření (včetně stanovení podmínek pro ochranu na úrovni zaměstnance),
6. stanovit druh ochranného nápoje (složení, kvantita, výdej,...) a podmínky pro jeho distribuci,
7. odhadnout dopady poskytnutého ochranného nápoje na zdravotní stav zaměstnanců a zdravotní způsobilost k výkonu konkrétní práce.
Zaměstnavatel musí vždy zvážit, zda práce konaná zaměstnancem je přiměřená jeho zdravotnímu stavu, jeho fyzickým a psychickým předpokladům. Tato rozhodovací činnost musí být prováděna v úzké spolupráci s lékařem závodní preventivní péče, který musí postupovat podle následujících kroků. Jedná se zejména o:
1. zhodnocení individuálního zdravotní stavu každého zaměstnance, je možné předpokládat, že celá řada onemocnění, která se vyskytují se může přinejmenším zhoršit nebo jejich léčba se může zkomplikovat při působení velkých ztrát tělních iontů, vyvolaných, např. zátěží teplem nebo chladem,
2. stanovení pravděpodobného profilu iontových ztrát (na základě jejich zjištění pak stanovit podmínky pro definování složení ochranného nápoje),
3. navržení složení ochranného nápoje a zhodnocení kvantity podávaných ochranných nápojů (co do objemu, co do podávaných iontů, co do přidávaných dalších látek, např. barviva, potravinové doplňky, náhradní sladidla apod.),
4. zhodnocení individuální tolerance (nebo naopak intolerance) některých nápojů, protože konzumace ochranných nápojů musí být korigována a upravována nejenom co do jejich složení, ale též co do jejich objemu a časového rozložení konzumace během pracovní směny,
5. provedení vyhodnocení jednotlivých druhů ochranných nápojů dostupných na trhu (jejich výběr a složení).
Zvláštním právním předpisem, na základě kterého jsou ochranné nápoje poskytovány je citované nařízení vlády. K ochraně zdraví při práci na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž vyplývající z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných nebo naopak teplých dnů. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C a mimořádně chladným dnem je den, kdy teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než – 15 °C. Z pohledu ochrany zdraví zaměstnance budou ztráty tekutin potem enormní a hrozí i akutní přehřátí organizmu s možným selháním zaměstnance. V takovýchto mimořádných situacích je možné v rámci zvýšených požadavků na spotřebu pitné vody za účelem dodržování pitného režimu souhlasit s vydáváním, např. balených minerálních vod (lze doporučit bez příchutí a bez sladidel, mírně chlazených), a to jako nutnou a současně ekvivalentní náhradu pitné vody.
Smyslem platné právní úpravy ochranných nápojů obsažené v příslušných ustanoveních zákoníku práce a citovaného nařízení vlády je, aby zvolené ochranné nápoje účinně chránily zaměstnance před nepříznivými účinky tepelné nebo chladové zátěže. Poskytování ochranných nápojů se většinou váže k organizačním opatřením, které zaměstnavatel musí přijmout souběžně, včetně bezpečnostních přestávek.

Potravní doplňky
Ochrannými nápoji se doplňuje nejen ztráta tekutin, ale i minerálních látek v těle. Součástí ochranného nápoje mohou tak být i potravní doplňky podle § 2 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jde zejména o vitamíny, minerální látky a další látky s významným biologickým účinkem.

Požadavky na ochranné nápoje
Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby ochranné nápoje, které se poskytují zaměstnancům na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti, byly snadno a bezpečně dostupné. Ochranné nápoje musejí být zdravotně nezávadné, musejí mít vhodnou teplotu a nesmějí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. V případě přípustnosti určitého množství alkoholu v ochranných nápojích na stanovených pracovištích, jde zejména o slévárny, sklárny a další horké provozy, platí, že alkohol v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento. U ochranných nápojů určených pro mladistvé zaměstnance platí, že nesmějí obsahovat žádný alkohol.

Dokumentace o poskytování ochranných nápojů
Zaměstnavatel poskytuje ochranné nápoje na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. V návaznosti na to je povinen zpracovat vlastní seznam ochranných nápojů. V případě potřeby, zejména v případě kontroly, prováděné finančními úřady, tak snadno prokáže, že v daném období, kdy ochranné nápoje konkrétním zaměstnancům poskytoval, bylo s ohledem na podmínky stanovené ve výše uvedeném nařízení vlády poskytnutí ochranných nápojů dle vlastního „seznamu ochranných nápojů“ na pracovištích důvodné.
Základními právními normami, které upravují poskytování nápojů anebo ochranných nápojů na pracovištích, jsou příslušná ustanovení:
• části páté zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů,
• nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb., (dále jen nařízení vlády),
• vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (pro organizační složky státu a státní příspěvkové organizace a příspěvkové organizace zřízené samosprávnými celky),
• vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli,
• vyhlášky č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, ve znění vyhlášky č. 602/2006 Sb.

EU-OSHA