Práce a zdraví č. 1/2008 - S ministrem práce o bezpečné práci

Hovoříme s RNDr. Petrem Nečasem, místopředsedou vlády ČR a ministrem práce a sociálních věcí

Základní priorita vládního programu bezpečnosti a zdraví při práci: snížit počet pracovních úrazů

Evropská unie chce snížit výskyt pracovních úrazů v členských zemích do roku 2012 o 25 procent. K tomuto cíli se hlásí také český Národní akční program bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na období 2008–2009, který vychází z nových podmínek ve světě práce. A byl i hlavním tématem našeho rozhovoru.

Jak byste charakterizoval politiku vlády v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Velký důraz, který na tuto oblast klademe, vychází z principů naší sociální politiky. Někdy se říká, že je to komponenta sociální politiky. Vláda se v určování strategických záměrů pro tuto oblast politiky opírá o její stálý poradní orgán, kterým je Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pro cílené prosazování národní strategie byl přijat „Národní akční program bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na období 2008 a 2009“. Jedná se o krátkodobý programový dokument Rady vlády, kterým jsou rozpracovány strategické záměry stanovené Národní politikou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Národním akčním programem jsou stanoveny cíle aktivit vlády, jednotlivých správních úřadů i orgánů a organizací sociálních partnerů pro příslušné období. Tyto cíle jsou rozpracovány do jednotlivých oblastí, zahrnujících zejména nástroje právní regulace, ekonomické motivační nástroje, informační, osvětové a vzdělávací prostředky. Akční program zde vytváří předpoklady pro navázání bližší spolupráce a prohloubení koordinace všech subjektů, zúčastněných při řešení významných okruhů otázek v oblastech bezpečnosti práce, pracovních podmínek a pracovního prostředí. Jedním ze základních strategických cílů politiky této oblasti je dosažení vysoké úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Její vysoká úroveň umožňuje zabránit nenahraditelným ztrátám na lidských životech a zdraví, způsobených pracovními úrazy, nemocemi z povolání či jinými poškozeními zdraví z práce, jakož i následným nepříznivým dopadům na populaci, které představují vedle humánního aspektu i značné materiální ztráty pro celou společnost. Ekonomický efekt správné politiky a praxe v této oblasti se nejvýrazněji projevuje v zachování maximální kapacity pracovní síly, ve vyšší produktivitě, efektivnosti a kvalitě práce, vyšší prosperitě podniků a ve snížení nákladů nutně vynakládaných na odstranění negativních důsledků pracovních činností na zdraví, majetek a životní prostředí.

Jaké jsou jeho priority?

V zásadě tři. Musíme zabránit vysokým celospolečenským a hospodářským ztrátám, způsobeným pracovními úrazy a nemocemi z povolání. Dále chceme naplnit právo zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky, kulturu práce a přispět tak ke zvýšení pracovní schopnosti každého pracovníka a předcházení předčasného odchodu z trhu práce. A konečně tím sledujeme i posílení konkurenceschopnosti, zvýšení produktivity práce, zvýšení ekonomické výkonnosti zlepšováním pracovních podmínek a v neposlední řadě bychom rádi motivací zaměstnavatelů a zaměstnanců podpořili hospodářský růst a zaměstnanost.

Jak velké jsou celospolečenské ztráty v této oblasti?

Podle odhadů činí ztráty, způsobené pracovními úrazy a nemocemi z povolání, 27 a půl miliardy korun. V tom jsou započítány náklady a ztráty poškozených, jejich zaměstnavatelů a celé společnosti, například dávky v nemocenské, ztráty způsobené výpadky ve výrobě, nevytvořený HDP, zátěž sociálních systémů atd. Odborníci odhadují, že v celosvětovém měřítku dosahují tyto ztráty 2 až 4 procenta hrubého domácího produktu. My se pohybujeme pod jedním procentem. Evropská unie si klade za cíl snížit výskyt pracovních úrazů v členských zemích do roku 2012 o 25 procent, a to je velká výzva pro všechny členské státy, nás nevyjímaje.

Jak jsme splnili požadavky Evropské unie v této oblasti?

Plně jsme transformovali směrnice EU do našich právních norem. I když jsme se potýkali s určitými problémy, nakonec se nám je podařilo vyřešit. Takovým výrazným příkladem je koordinátor bezpečnosti práce na staveništi. Tato funkce se již používá ve všech členských státech EU, přestože její zavedení nebylo nikde jednoduché, ale u nás je to novinka. Požadavkům příslušné směrnice Evropské unie jsme učinili zadost až v loňském roce, kdy byla funkce koordinátora bezpečnosti práce na staveništi zavedena do našeho právního řádu. To je sice spojeno s určitým zvýšením nákladů, ale tyto výdaje se vyplatí. Nejvyšší úrazovost je totiž právě ve stavebnictví. Takže podle nového zákona musí mít každá větší stavba, jež má několik dodavatelů a jejíž celkový rozsah, respektive doba výstavby a počet současně přítomných pracovníků překročí stanovené limity (rozsah 500 „osobo-dní“ resp. doba 30 dní a zároveň alespoň po 2 dny v jejím průběhu je přítomno současně více než 20 osob), zmíněného koordinátora. Je to vlastně poradce stavebníka. Neměl by být zaměstnancem firmy, která stavbu provádí. Dbá na to, aby hlediska bezpečnosti práce byla koordinovaně uplatňována jak při přípravě stavby, tak během jejího provádění, a v neposlední řadě také při udržovacích pracích během jejího užívání. Jeden příklad – vysoká administrativní budova má fasádu s mnoha okny neobvyklých tvarů. A tak vyvstává otázka – jak se budou bezpečně čistit? Odpověď musí dát projektant koordinátorovi. Museli jsme vytvořit síť akreditovaných organizací, které jsou oprávněny zkoušet uchazeče a vydávat jim osvědčení o způsobilosti vykonávat funkce koordinátora. Obávali jsme se, že zájemci budou muset jezdit na přezkoušení třeba do Německa. Naštěstí k tomu nedošlo a během loňského roku bylo už uděleno více než 400 osvědčení k této činnosti.

Jaké konkrétní kroky připravujete k naplňování Národního akčního programu?

Musíme urychleně přehodnotit systém úrazového pojištění zaměstnanců, navrhnout zákonné úpravy pracovně-lékařské péče, dále připravit návrh zákona o rehabilitaci osob se zdravotním pojištěním a návrh zákona o bezpečnosti provozu vybraných technických zařízení. Náročným úkolem je také účinnější vynucování právních předpisů našimi inspekčními orgány. Není to snadná práce, když si uvědomíme, že v České republice máme 760 000 osob samostatně výdělečně činných a asi 20 000 firem s více než 50 zaměstnanci. Inspektoři stačí v každém roce kontrolovat jen 13 000 subjektů, což jsou jen 3–4 % z celkového počtu.

Velkou naši podporu budou mít opět aktivity, zaměřené na prevenci proti pracovním úrazům a na zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí. Budeme pokračovat v programu „Bezpečný podnik“, který je především nástrojem, prosazujícím širší uplatňování systémového přístupu řízení bezpečnosti a ochrany zdraví v podniku a přispívá nejen k vyšší úrovni prevence pracovních rizik, ale i k vyšší kultuře bezpečnosti, lepší pracovní pohodě, vyšší produktivitě práce a v neposlední řadě i k vyšší konkurenceschopnosti firmy a k vytvoření si výhodnějších podmínek pro jednání s obchodními partnery.

Připravil Karel Sedláček