Práce a zdraví č. 5/2008 - Zeptali jsme se za vás...

vedoucího inspektora oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj Ing. Jaromíra Jaroše.

 

Ústecký kraj je specifický těžebním a chemickým průmyslem. Jaké jsou problémy v oblasti BOZP v těchto odvětvích?

V chemickém průmyslu se kontroly prioritně provádějí u kategorie malé a střední podniky s počtem zaměstnanců do 250 osob. U kategorie vyšší, kam převážně spadá i chemický průmysl, je oblast prevence a kontrol zaměřena na komplexní prověrky tzv. „Integrovaný dozor“ a systém udělování kategorie „Bezpečný podnik“, kdy se předpokládá jistá úroveň bezpečnostního managementu a jde v základě o provedení bezpečnostního auditu z našeho pohledu.

Program „Bezpečný podnik“ je zařazován do úkolů systému SÚIP jako jeden z úkolů Národní politiky BOZP. Ten byl přijat Usnesením vlády č. 475/2003. Jedním z cílů Národní politiky BOZP je zvýšení úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který vede ke snížení pracovní úrazovosti.

Přes značný pokles těžební činnosti patří tato oblast stále k charakteristickým prvkům Ústeckého kraje. Z hlediska inspekčních orgánů spadá tato činnost do působnosti orgánů státní báňské správy podle zákona 61/88 Sb. o hornické činnosti, výbušninách, o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

 

Jaké typy úrazů a havárií jsou v chemickém průmyslu nejčastější? Údajně v chemickém průmyslu je situace v oblasti BOZP lepší, než kdekoliv jinde, je tomu opravdu tak? Lze srovnat tedy s jiným odvětvím? (např. ve stavebnictví jsou zejména pády z výšky a do hloubky velký problém)

Ano, v podstatě se to dá takto říci. Tam, kde je velké riziko se s tímto rizikem také počítá. Po odborné stránce je vyhodnocení rizik skoro 100%. Pokud dochází k nežádoucí „havarijní situaci“, která bývá dopředu simulována a vyhodnocena, stává se to většinou ve dvou případech. Za prvé při technologické odstávce, která je zpravidla 1x do roka, nebo za druhé při nerespektování bezpečnostních pravidel nebo instrukcí, popřípadě speciálních technologických postupů na pracovišti vykonávaných konkrétním zaměstnancem. Z prvního bodu vyplývá, že nejde o klasický chemický provoz, ale o provoz asanovaný, odstavený. Případné úrazy jsou druhotného rázu, jako např. při manipulaci s materiálem, pády z výšky apod. Stává se ale, že při tzv. „opětném najíždění“, které je vždy nejrizikovějším okamžikem (stejně rizikové je např. odstavení provozu) dojde k nepředvídané situaci. V tomto případě jde o škodu „pouze“ technologie, tedy materiální a nikoliv na zdraví.

Nejčastější příčinou těchto pracovních úrazů, uváděnou zaměstnavateli v roce 2007, bylo špatně, nebo nedostatečně odhadnuté riziko. Tato příčina je uváděna u 80,5 % případů.

Na druhém místě byly označeny „Nedostatky osobních předpokladů k řádnému pracovnímu výkonu (chybějící tělesné předpoklady, smyslové nedostatky, nepříznivé osobní vlastnosti a okamžité psychofyziologické stavy) a riziko práce“. Používání nebezpečných postupů nebo způsobů práce vč. jednání bez oprávnění, proti zákazu, prodlévání v ohroženém prostoru“ – 1,4 %.

Nejčastější nežádoucí událostí v roce 2006–2007 byla zaznamenána: neovladatelnost – ztráta kontroly (částečná nebo úplná): strojů, dopravních a manipulačních prostředků, ručního nářadí, předmětů, (36,5 %), přičemž se nejčastěji jednalo o ztrátu kontroly nad manipulovanými předměty (19,3 procenta), nad ručním nářadím popř. jím opracovávaným materiálem (7,5 %) nebo nad strojem (4,9 %).

Z podrobného členění nežádoucích událostí vyplývá, že dalšími velmi častými nežádoucími událostmi jsou uklouznutí nebo klopýtnutí (14,5 %), špatné došlápnutí bez pádu (8,2 %) a pád zraněného na nižší úroveň (4,9 %). Součet těchto šesti nejčastějších podskupin nežádoucích událostí, při kterých byl úraz způsoben různými typy ztráty kontroly činí 59,3 procenta případů z celku. U zbylých nežádoucích událostí (40,7 %), lze konkrétněji určit jaká ustanovení bezpečnostních předpisů byla pravděpodobně porušena a jaká konkrétní organizační, technická nebo výchovná opatření by měl zaměstnavatel přijímat, popřípadě na co by se měly zaměřit kontroly bezpečnosti práce, aby bylo riziko odstraněno nebo minimalizováno u jeho zdroje. Jsou to úrazy vzniklé vlivem bezprostředních příčin, např. elektrickým proudem, požáry, technickými závadami, únikem látek, nepoužíváním OOPP, zdviháním břemen, apod.

Prevenci úrazů je třeba zaměřit na systémové změny, které postihnou i nejčastěji uváděné příčiny („Špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko“ a „Nedostatky osobních předpokladů…“), které se podílejí na vzniku pracovních úrazů v 93,4 procent případů.

 

Chemická výroba výrazně ovlivňuje pracovní i životní prostředí. Jak se podniky snaží pracovní prostředí zlepšovat?

V chemickém průmyslu byla v roce 2007 činnost inspektorů zaměřena na plnění úkolu Integrované inspekce podle zákona o prevenci závažných havárií a na šetření pracovních úrazů, způsobených chemickými látkami. Integrovaná inspekce se provádí v součinnosti s Českou inspekcí životního prostředí. Celkem byly v republice šetřeny 34 pracovní úrazy, z toho 8 smrtelných v oblasti koksárenství, chemické výroby a výroby plastů. Z toho v Ústeckém a Libereckém kraji byly 3 závažné případy a 1 smrtelný.

 

Těžba uhlí v povrchových dolech je náročná i na dopravu, např. dlouhými pásovými dopravníky. Jsou tato zařízení riziková pro obsluhu?

Samozřejmě, jako každá činnost. Zde se obsluha dostává do rizika až v okamžiku nějakého výpadku nebo poruchy. Ovšem mnohem rizikovější je manipulace s uhelným prachem, který při určité koncentraci (u moderních pásových dopravníků zcela zakrytých, pro snížení prašnosti do okolí) dokáže sám o sobě vybuchnout. Proto od roku 2004 platí nařízení vlády č. 406/2004, které ukládá všem organizacím ve všech odvětvích vyhodnotit toto riziko a stanovit opatření.

 

Ústecký kraj je i energetickou základnou republiky. To znamená i množství rozvoden a el. vedení s různým napětím. Jaká je úrazovost v této oblasti?

Relativně nejmenší ze všech odvětví. Při provozu elektrických zařízení, sloužících pro výrobu elektrické energie, její rozvod a přeměnu, se vyskytuje poměrně nízká četnost pracovních úrazů po zásahu elektrickým proudem. Na druhé straně je však významná vysoká závažnost následků těchto případů, vždy se potom jedná o úraz smrtelný či těžký. Tyto případy se většinou staly v souvislosti s údržbou, opravami nebo montáží na těchto zařízeních. Tyto činnosti provádějí dodavatelské montážní, opravářské, popř. výrobní společnosti, které z hlediska statistiky jsou v jiném odvětví než je provoz zařízení, sloužících pro výrobu elektrické energie, její rozvod a přeměnu. Např. v roce 2007 byl OIP vyšetřován 1 těžký a jeden smrtelný pracovní úraz, v roce 2008 byly vyšetřovány 3 těžké pracovní úrazy po zásahu elektrickým proudem.

Příčinou bývá často nepozornost postižených, kdy se omylem dotknou živých částí pod napětím nebo vypnou jinou část zařízení, než tu, na které budou pracovat apod. Při kontrole OIP zjišťuje i závady na zařízeních, která mohou být jednou z příčin mimořádné události. Jedním z případů byl smrtelný úraz, kdy pracovník vypnul nesprávnou část venkovního vedení nízkého napětí, na kterém měl provádět údržbu, protože nebyly identicky označeny pojistky v příslušných polích rozvaděče. Postižený si před začátkem prací neověřil stav bez napětí a při zahájení prací byl zasažen elektrickým proudem a zemřel.

Úrazy vzniklé z jiných zdrojů než elektrických zařízení jsou méně závažné, hodnocené jako ostatní a převažují zde pády osob ze žebříků, schodů a vstupů, dále materiál a břemena či vnitropodnikové komunikace.

Podíváme-li se na úrazovost v tomto odvětví v časové řadě, je zde vidět markantní pokles počtu úrazů roku 1996 – 57 úrazů, v roce 2007 –14 úrazů. Pochopitelně, že na tomto snížení se nepodílí jen zkvalitnění úrovně bezpečnosti práce, ale i skutečnost, že část činností je prováděna dodavatelským způsobem.

 

Snaha snižovat nezaměstnanost v kraji vede k investičním pobídkám a následně ke zřizování nových provozů. Vyžaduje to však rekvalifikaci pracovníků, projevuje se to i v pracovní úrazovosti na nových pracovištích?

Ano, zde je problém. Z vlastní praxe při šetření okolností pracovních úrazů se ukazuje, že úrazy se skutečně stávají cca z 50 % u mladších pracovníků s relativně krátkou dobou po nástupu do nového zaměstnání, popřípadě při změně profese a následném zaučení.

Neustálé šíření osvěty o rizicích a o tom, jak se chovat, když začínáme pracovat, je důležitou součástí vzdělávání a informovanosti ze strany zaměstnavatelů i kontrolních orgánů. Je třeba neustále kontrolovat, jak je vedena odborná příprava získání povědomí o tom, co dělat, když mladý člověk začíná pracovat. Seznámením se zákazy a příkazy začínajícího pracovníka kontrola BOZP nekončí. Vedle důsledné kontroly je na prvním místě prevence.

Pokud budeme bilancovat samotnou ČR, počet pracovních úrazů u mladých zaměstnanců za posledních deset let, podle oficiální statistiky Státního úřadu inspekce práce, výrazně poklesl. I když se příslušné údaje dlouhodobě pohybují pod celorepublikovým průměrem pracovní úrazovosti – na 100 pojištěnců připadá 1,4 pracovního úrazu mladistvých. To je číslo, se kterým stále nemůžeme být spokojeni. Je však potěšitelné, že poslední smrtelný pracovní úraz byl v této věkové kategorii naposledy zaznamenán v roce 1998. Nutno ještě podotknout, že pojem mladiství, který se používá v ČR a je rozdělen od 16 let do 18 let z hlediska pracovních podmínek a prací v rámci výuky, je poněkud odlišný od pojmu mladý pracovník, používaný v rámci Evropského týdne BOZP na start. Tady se počítá s věkem do 30 let.

Vzhledem k nárůstu zaměstnanosti lze říci, že četnost úrazů se naopak lehce snižuje, a to se týká i těchto odvětví. Více než 30 % úrazů se stane zaměstnancům, kteří vykonávají konkrétní práci méně než jeden rok. Nejohroženější skupinou pracovníků jsou zaměstnanci ve věku 18 až 24 let. To jsou ti zaškolení, rekvalifikovaní apod.

Na druhém místě jsou naopak lidé ve věku 50 až 55 let. Ti mají své návyky a pokud má dojít k jejich změně v jiném oboru, může se to stát zdrojem problémů. Školení, zácviky, rekvalifikace jsou zaměřeny na souhrn potřebných pracovních a technologických postupů. Méně jsou zaměřeny na školení bezpečnostních návyků, především u zaměstnanců rekvalifikovaných z jiných oborů. Rovněž je nutné zaměřit se na upozornění na přiměřeně předvídatelné nesprávné použití, které vychází z návodů na obsluhu, provoz a údržbu jednotlivých strojních, či výrobních zařízení. Nejen u těchto zaměstnanců je pak velmi důležitá kontrola dodržování všech bezpečnostních předpisů a „návyků“.

 

Jaký je Váš názor na motto naší redakce disciplina + motivace = bezpečná práce. Platí to i v podnicích Ústeckého a Libereckého kraje?

Každé motto vychází z proběhlých událostí a zkušeností celých generací. Většinou stoprocentně platí. Je bezesporu, že vhodně zvolená motivace, a to jak kladná, tak záporná, přispívá ke zkvalitnění stavu. Dokladem toho jsou velké chemické firmy, kde vhodně zvolenou a důsledně uplatňovanou motivací bylo dosaženo na úseku úrazovosti velmi dobrých výsledků. Disciplina pak je odrazem firemní kultury. O tom, že od spojení motivace a discipliny lze očekávat i kvalitní úroveň bezpečnosti práce, nemůže být pochyb.

 

Děkujeme za rozhovor