Zajímejte se o vlastnosti OOPP

 

 Pro začátek jen malé shrnutí. Úkolem osobních ochranných prostředků (OOP) je ochrana před riziky. Rizik může působit společně i více, mohou být závažná, ale také málo významná, která může uživatel sám bez problémů identifikovat. Charakteristickou vlastností OOP je, že chrání jednotlivce, který je používá. Pokud jsou OOP používány při práci (obvykle je poskytuje zaměstnavatel svému zaměstnanci), jedná se o osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). Takových prostředků je mnoho a ať už s nimi přijdeme do styku z jakéhokoliv důvodu, je nezbytné seznámit se s jejich vlastnostmi.Návod na používání OOPP

Požadavek, aby k ochrannému oděvu, přilbě nebo rukavicím byl přiložen návod na používání, připadá mnohým jako poněkud přehnaný. Používat takové výrobky umí přece každý. V návodu ovšem nejde o to, kterou ruku do kterého rukávu zastrčit. Návod je z hlediska bezpečnosti výrobku nezanedbatelná záležitost, a proto jsou obecné požadavky na jeho obsah stanoveny v obecné rovině v evropských i národních předpisech. Zpřesněné a cílené požadavky jsou pak podrobně specifikovány v technických normách pro danou skupinu výrobků.

U osobních ochranných prostředků jsou pochopitelně nejdůležitější údaje o poskytovaných ochranných vlastnostech. Neméně důležité údaje jsou však pokyny pro skladování, správné používání a seřizování, kompatibilitu s jinými ochrannými prostředky, čištění a údržbu. Všechny tyto skutečnosti mohou mít vliv na ochrannou funkci OOP a nelze je podcenit. U mnoha prostředků je důležitá i doba, po kterou je prostředek účinný, jeho životnost nebo důvody pro vyřazení z používání.

Ochranné prostředky jsou často opatřeny nejrůznějšími piktogramy, které nemusejí být každému jasné. Vysvětlení piktogramů a dalších značek je rovněž úlohou pro návod. V neposlední řadě má návod obsahovat informace o předpisech, použitých při návrhu výrobku, a také o institucích, které se podílely na posouzení výrobku před jeho uvedením na trh.

Předpisy a normy stanovují požadavky na návod jako jakousi osnovu, kterou musí výrobce naplnit konkrétními daty jež pro daný výrobek zná právě on. Pokud je tedy potřeba zjistit údaje o vlastnostech ochranného prostředku není pro potenciálního uživatele řešením kupovat si normu. Návod na používání, neboli informace poskytované výrobcem, jsou tím správným zdrojem údajů potřebných pro výběr OOPP.

Je pravda, že není výjimkou, když je v obchodě nabízen ochranný prostředek bez návodu, nebo jen s minimálními informacemi, často ještě v minimální velikosti písma, někdy v různých jazykových mutacích, přičemž čeština chybí. V takovém případě výrobce neplní své základní povinnosti a tato skutečnost je prvním signálem, že výrobek není důvěryhodný. Naopak, plnohodnotný návod umožní správné přidělení osobního ochranného prostředku tak, aby byla vykryta konkrétní rizika, která se na konkrétním pracovišti vyskytují.

V této souvislosti je možná potřebné zmínit závaznost návodu. Samozřejmě se nejedná o právní dokument, jedná se spíše o jakousi smlouvu, kdy výrobce deklaruje ochranné vlastnosti výrobku za podmínek, které musí uživatel dodržet. Pokud se uživatel odchýlí od požadavků návodu, nemůže ze vzniklých škod vinit výrobce. Návod je tedy i pro výrobce určitou pojistkou a možností definovat podmínky, za jakých garantuje ochranné vlastnosti svého výrobku.

 

Hodnocení rizik

Osobní ochranné prostředky mají chránit před riziky. Ideální ochranou je ale odstranění samotných rizik do takové míry, kdy se používání OOP stává zbytečným. To se však nepodaří vždy, takže poté již nutně nastupují ochranné prostředky. Nezbytné je ovšem co nejpřesněji stanovit, před jakými riziky je nutno pracovníka chránit.

V příslušných předpisech lze najít tabulku, která má pomoci při vyhodnocování rizik pro výběr a použití ochranných prostředků. Ve svislých sloupcích jsou uvedena rizika, v základním členění rozdělená na fyzikální, chemická a biologická, která jsou pak dále ještě podrobněji rozčleněna. Vodorovné řádky uvádějí části těla, jež jsou těmito riziky ohroženy. Členění tabulky není třeba brát jako konečné a jedině správné. Určitě je užitečné rozčlenit rizika co nejpodrobněji tak, aby bylo možno zaznamenat právě ta rizika, která se na příslušném pracovišti vyskytují.

Správnost výběru osobních ochranných prostředků totiž přímo závisí na tom, jak podrobně jsou rizika popsána. Podívejme se na příklady některých rizik fyzikálních. U rukavic proti mechanickým rizikům je možno stanovit požadavky na oděr, propíchnutí, proříznutí nebo další trhání. U rukavic je také často důležitá jejich úchopová schopnost. Členění tepelných rizik pouze na teplo a chlad je příliš hrubé. Může se jednat o přímé působení plamene, o sálavé, konvekční nebo kontaktní teplo, malé kapky nebo i větší množství roztaveného kovu. Také u rizik, vyplývajících z nadměrného hluku je nutné zjistit jeho typ, který může být ustálený, impulzní nebo proměnný, je třeba znát jeho intenzitu, zapomenout se nesmí na případnou potřebu zachování možnosti komunikace, rozpoznání informačních zvuků a slyšitelnost výstražných signálů, případně lokalizace zdroje hluku.

Z výše uvedených příkladů je jasné, že vyhodnocení a identifikace rizik na konkrétním pracovišti není jednoduchou záležitostí. V mnohých případech se neobejdeme bez spoluúčasti specialistů, kteří kromě odborných znalostí, disponují rovněž potřebným přístrojovým vybavením.

 

Vlastnosti OOP – třídy

Vraťme se nyní k návodu pro OOP. Bylo již zmíněno, že podstatnou informací jsou údaje o ochranných vlastnostech. Zde je úkolem výrobce, aby co nejpodrobněji specifikoval vlastnosti výrobku. Nejde pouze o výčet rizik, proti kterým je poskytována ochrana. V mnoha případech je výrobek charakterizován i úrovní odolnosti. Hovoříme o třídách ochrany, odpovídajících různým úrovním rizika a z toho vyplývajících limitech užívání.

Při zkouškách osobních ochranných prostředků jsou odolnosti proti jednotlivým dílčím rizikům ověřovány a podle zjištěných výsledků jsou pak zařazeny do odpovídající třídy, vypovídající o tom, jaká odolnost byla zjištěna. Toto zařazení musí být uvedeno i v návodu, obvykle společně s příslušným piktogramem.

V rámci vyhodnocování rizik by mělo být zjištěno, jaké riziko na konkrétním pracovišti převládá a jaká ochrana by měla být prioritní. Zkusme tento požadavek opět demonstrovat na příkladu rukavic proti mechanickým rizikům. Pokud budou rukavice používány pro manipulaci se stavebním materiálem, cihlami, tvárnicemi, apod., budou určitě důležité vlastnosti související s oděrem. Třída odolnosti proti oděru by měla být vysoká. Riziko proříznutí bude méně pravděpodobné, takže třída této odolnosti není rozhodující. Na pracovišti, kde se manipuluje například s tabulemi plechu bude naopak důležitá odolnost proti proříznutí, zatímco na oděru nebude tolik záležet.

Z uvedeného je jasné, že pokud bychom vybírali rukavice pouze na základě požadavku odolnosti proti mechanickým rizikům, byl by výběr příliš hrubý. Pokud však mechanická rizika podrobněji rozčleníme, můžeme pomocí zařazení do tříd výběr optimálně vyladit.

 

Závěr

Uvedená doporučení možná vypadají příliš složitě. Ve skutečnosti ale v řadě případů skutečně stačí jen důkladněji analyzovat podmínky na pracovišti a přesněji tak specifikovat potřebnou ochranu. S takto získanými vstupními údaji lze pak již snadněji vybírat, tentokrát nikoliv podle ceny, jak je obvykle zvykem, ale podle potřebných ochranných vlastností.

 

Ing. Karel Škréta, VÚBP, v.v.i.